Genealogie umění nových médií

Rešerše z textů:
BATCHEN, Geoffrey: Zviditelnění elektřiny.
MANOVICH, Lev: The Language of New Media.
KITTLER, Friedrich A. Gramofon, film, psací stroj.

Autor: Ondřej Soldán
8. prosince 2012

 

Geofreyy Batchen: Zviditelnění elektřiny

Laura Kurgan vystavuje satelitní fotografie „Monochrome Landscapes“ jako součást výstavy „Architecture by Numbers“. Satelitní snímky jsou v tomto případě jen převodem dat na obraz. A tak se právě ony satelitní fotografie řadí již do oblasti nových médií, i když fotografie jako takové spíše k realistickým médiím.

Abychom lépe porozuměli novým médiím a tomu, čím jsou právě ony nová, navrhuje autor zkompletovat historii tohoto fenoménu. Důležitá je i reflexe minulosti pro přítomnost a budoucnost. Stěžejním dílem pro archeologii nových médií je fotogenická kresba kousku krajky od Williama Henry Fox Talbota. Při prvotním styku Talbotových přátel s jeho fotografiemi krajek, si přátelé mysleli, že fotografie je samotnou krajkou. Dalším zajímavým Talbotovým dílem je „Samples of Lace“. Toto dílo je kontaktní kopie vzorků krajek, které je otištěno jakoby v papíře, což zesiluje efekt plochosti. Zajímavé na tomto počinu je i notná dávka zobrazené matematiky, což jakoby podtrhovalo, proč autor snímek tak málo ovlivňoval.

Z tkalcovských stavů pro krajky se přenášejí děrovací štítky do prvních „počítačů“. Ada Lovelace komentuje dění okolo Babbagova analytického stroje a také sama kombinuje analytickou matematiku a básně. Tím zakládá poetické a metafyzické kořeny tohoto odvětví. Charles Babbage byl prvním člověkem přeneseným do virtuální reality skrze fotografii. To dále pokračovalo v tezích o tom, že se forma a hmota vzájemně oddělují.

Okolo roku 1800 se objevují čtyři důležité technologie, a sice: fotografie, fotomechanický tisk, mechanické tkaní a počítač. Znovu se také v textu zmiňují mnohokrát vyřčené prvky, kterými se dají definovat nová média. Jsou to: číselná reprezentace (kód), modularita, automatizace, variabilita a kulturní překódování[1]. První vize o telegrafii se objevují už v polovině osmnáctého století. Samuel Morse ji primárně malíř a potom až vynálezce. Co je zajímavé ve spojitosti s metafyzikou, je to, že jako jeho předchůdci i Morse, když vynalezl telegraf, přisuzuje to Bohu. Už od prvopočátků se taky ukazuje, že funguje remediace. A dnes se také ukazuje, že nová média jsou vlastně poměrně stará.

 

Lev Manovich: How new media become new

Říjen 1839 Louis Dauguerre představuje dageurreotopii. 1833 Charles Babbage vyprojektoval svůj analytický počítač na děrné destičky. Dvě linie vývoje nových médií, jedna „media machina“ a druhá „computing machina“, začínají se vyvíjet zhruba ve stejný okamžik. Manovich upozorňuje na přerod devatenáctého a dvacátého století s ohledem na to, že to dle něj bylo stěžejní období pro budoucí vývoj nových médií. Manovich také poukazuje na podobnost mezi dřívějšími filmovými projektory, a těmi, jež použil Alan Turing při sestavování svého počítače. Další podobnost mezi dvěma liniemi, a sice tou filmovou a tou počítačovou shledává Manovich v tom, že v roce 1936 němec Zuse sestrojuje počítač, který využívá jako médium 35mm pásek. V momentě, kdy se dvě výše uvedené linie naplno protnou, vznikají nové identity jak médií, tak počítačů.

 

Friedrich A. Kittler: Gramofon, film, psací stroj

Všeobecná digitalizace informací vede ke smívání hranic mezi jednotlivými médii. Samotná digitalizace tak zruší média jako taková. Nicméně zábavná média přežijí. Dnes samostatné vjemy obrazu a zvuku. V budoucnosti toto vše obsaženo v jednotném interface.

Zvrat jako v předešlých textech nastává dle autora v období velmi pozdního devatenáctého století a přechodu do století dvacátého. Monopol písma se v budoucnu přetaví do podoby monopolu bitů proudících optickými kabely. Tyto monopoly se pohybují stejně jako dějiny ve smyčkách. Dřívější nosné médium je text ve významu orálního média a pak i tištěného či psaného. Následně vývojem celého lidstva se začínají vynalézat nová technická média. Tyto nová média v sobě nesou více nežli jen význam sobě vlastní. Písmo v sobě obsahovalo význam písma, v novějších médiích se různé významy a obsahy slučují. Jak napsal i Manovich sbíhají se linie do jedné komplexní. Co je dále společné starým a novým médiím je jejich šiřitelnou. Jen způsob se liší a pradávné válečníky šířící informaci nahrazuje jejich elektronická obdoba.

Kniha, coby jedno ze stěžejních médií, také proto, že značně dopomohla k daleko většímu toku informací ve společnosti a jejich uchování v čase. Následovalo zbavení se imaginační halucinace, která doprovází četbu. Za toto dává autor vinu nástupu elektřiny. Dalším ohrožením světa písma je samoskou i vynález fotografie. Autor sleduje sdělení: „Medium is a message.“[2] již dávno před samotným McLuhanem.

Od druhé poloviny devatenáctého století není písmo jen otázkou tužky a papíru. Podstata člověka ovlivněného technologií přechází právě do této technologie. Tady vidím souvislost s McLuhanovými periferiemi. V přechodu tímto směrem se pak objevují i Nietzechovsé otázky, zdali jsme stále lidmi. Toto značně objasnil architekt moderního počítače Alan Turing.

 

Zdroje:

BATCHEN, Geoffrey: Zviditelnění elektřiny. Kapitoly z dějin a teorie médií. Tomáš Dvořák (ed.). Praha: AVU, 2010, s. 215 – 232.

MANOVICH, Lev: The Language of New Media. Kapitola: How New Media Became New. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2000, s. 45 – 48.

KITTLER, Friedrich A. Gramofon, film, psací stroj. Kapitoly z dějin a teorie médií. Tomáš Dvořák (ed.). Praha: AVU, 2010, s. 51 – 67. 

 

[1] Takto se o nich zmiňuje i Lev Manovich.

[2] Citát Marshalla McLuhana.