Hejsek tour – část 2.

Voilá! Další týden tour za námi. Mrtě koncertů, kilometrů, piv a historek. Pojďme s nimi na světlo světa internetu.

Po severní sáze následoval přesun na jih. Kyjovská zastávka měla název Kavárna PražírnaDocela jsme se těšili a když jsme do Pražírny přijeli, byli jsme moc příjemně překvapení. Krásné místo se skvělým personálem. Na to, že jsme byli pořád v Kyjově, tak můžeme říct, že takhle vyladěných míst je i v Brně málo.

Ondřej Soldán trio - Kavárna Pražírna, Kyjov
Ondřej Soldán trio – Kavárna Pražírna, Kyjov

Vybalíme věci a sedíme u kafe a pivka. Čas utíká. Kavárna se celkem plní a na stage přichází Martin Binder. Dá si svůj set a je vidět, že prostory vyladěných kaváren jsou mu šité na tělo. Po něm jdeme my a hladina akustického tlaku rapidně stoupá. Jedeme to po našem, protože tak to máme rádi. Po dohrání sedíme a popíjíme až do noci, kdy s Vojtou (který s bráchou Pražírnu provozuje) dopíjíme a i s jeho holkou Markétou jdeme k Vojtovi spát.

Čtyři týpci v obýváku a morče. Ne, tohle není další literární dílo světové klasiky. To jsme my na tour v Kyjově. Trochu nás škrábe v krku, tak to ještě přeléčíme slivovicí a pak na kutě. Sice jsme byli varováni, že bude možná morče dělat kravál. Nikdo nás ale nevaroval, že největší rutiku bude páchat chrápání Ondřeje a Ondřeje. Rýma je svině.

Ráno vstaneme a byť je kavárna oficiálně zavřená, my jdeme do Pražírny na kafe. Dáváme parádní kafe, hodnotíme včerejší večer a v dobrém rozpoložení se loučíme a vyrážíme směrem na Znojmo.

Ondřej Soldán trio - Pražírna Kyjov
Ondřej Soldán trio s Vojtou Výletou před Pražírnou v Kyjově

Už nevím, co jsme jedli. Ale vím, že Martin po cestě z Kyjově děsně smrděl. Oči štípaly a listí okolo cest opadávalo, ale třeba za to může podzim.

Cestou z Kyjova se stavujeme v Moravském Krumlově. U tatíka, Dády a Jirky jsme pohoštěni obědem. Po něm si pouštíme film a usínáme na gauči. Každá naspaná hodina se počítá.

Ondřej Soldán trio - Na Věčnosti, Znojmo
Ondřej Soldán trio – Na Věčnosti, Znojmo

Do Znojma však přijíždíme s novou mízou v těle (a Martin už tolik nesmrdí). Jak je mým dobrým/špatným zvykem, jsme ve Znojmě zase o něco dříve. Máme čas na nachystání pódia a tak taky činíme. Už teď je ve vzduchu lehký sentiment, protože dnešek je den, kdy s námi naposledy zahraje Martin Binder. Po tak výživném týdnu ho už bereme skoro jako součást kapely.

Začínají se trousit lidi i předkapely a tak dorazí Dina Žába a had. Jsou to super předkapely. Žábu a hada jsme byli s Martinem omrknout už před nějakým časem v Brně a moc se nám líbili, takže se těšíme na to, co předvedou dnes na domácí půdě. Nejsme zaskočeni, opět to bylo super. Na Věčnosti je plno. Jsou i lidi, kteří přijdou dolů rozhlédnou se a pak se otočí, protože volných míst bys na prstech jedné ruky spočítal.

Těsně před naším setem, ke mně přistoupí slečna ze znojemského týdeníku. Prý jestli nemám čas na krátký rozhovor. Jasně, že jsem měl.

Hejsek Ondřej Soldán má Znojmo rád
Hejsek Ondřej Soldán má Znojmo rád (pro větší text stačí kliknout na obrázek)

Znojmo bylo super. Našláplé a plné energie. Tak jak to máme rádi. V totálně dobrém rozpoložení vyjíždíme po půlnoci směrem do Brna. Za Znojmem bereme naftu a kluci pivka. Slaví se první týden na tour a loučení s Martinem Binderem.

V neděli jsme měli volno. Jel jsem tedy do Krumlova vrátit tatíkovu káru a na oplátku jsem mu pomohl spravit střechu stodoly. Takže místo odpočinku jsem se půl dne houpal na špagátě, ale bylo fajn počasí a to člověka naplní energií.

V pondělí odpoledne vyrážíme směrem do Čech. Brno – Praha jde po D1 jako po másle. Jediný zádrhel je, když na benzínce potkáváme autobus s fotbalisty AC Sparta. Shodujeme se na tom, že větší kokoty jsme dlouho neviděli. Berem kramle a svištíme dál.

Víte proč vymysleli Prahu? Aby si brňáci vážili Brna.

Paralelní Zapojení zvučí v Blues Sklepu
Paralelní Zapojení zvučí v Blues Sklepu

Do Prahy přijíždíme v dozvucích dopravní špičky. Jsme celkem ztraceni, rozladěni a bloudíme. Výsledkem toho všeho je, že se s naší oprýskanou fábií proháníme Karlovou uličkou a moc nechybělo, aby jsme projeli Karlovým mostem. Mazec jako sviňa. Ještě teď čekám jestli my nepřijde nějaký ten dopis od Policie ČR. Když jsme se vymotali z řeky turistů, popojeli jsme někam směrem k taneční konzervatoři. Zaparkovat auto a zhluboka si oddechnout. Tfuj! Chvilku koukáme na Vltavu a pak jdou kluci zahnat stres nějakým tím žvancem. Já zůstávám hlídačem v autě a volám své nejčerstvější dojmy do Brna. Když jsem se vypovídal, zaklepali mi na okýnko kluci. Vymysleli jsme bojový plán jak se dostat co nejblíže ke klubu Blues Sklep a začali ho plnit.

Afterparty u Markéty v Krči
Afterparty u Markéty v Krči

Blues Sklep je v samotném centru Prahy. Tam se nedá moc ani chodit, natož se tam pohybovat autem. Pražské modré zóny jsou přesným opakem modrých baretů, ale říkáme si, že to snad když tak uhrajeme na to, že jsme blbý muzikanti z Brna. Naštěstí jsme to zvládli i bez podobných kliček.

Po fajn koncertu s kapelou Paralelní Zapojení se odebíráme k azylu u Markéty v Krči. Z balkónu je výhled na noční oblohu i Jižní město, které dalo podnět tolika rapovým textům. Dáváme si baňku na zdařilý den a lezeme do spacáků.

V novém dni nás čeká Mníšek pod Brdy a kavárna Malý mnich. Máme tam hrát s kapelou Adambe a jako obvykle se těšíme. Je totiž dobrý si na každý koncert vymyslet něco, kvůli čemu se tam těšíte. Mně se třeba strašně moc líbí název Mníšek pod Brdy. Připadá mi to roztomilé. A stejně tak roztomilé a přátelské to bylo v útulné kavárně Malý mnich.

Adambe jsou děsně dobří maséři a tak se může zdát, že naše vystoupení má punc živelných buránků z Moravy. Což je jednak pravda a za druhé nám to nevadí. Na baru pak probíráme rozdílnosti mezi Čechy a Moravany. Místní si dost stěžují na to, jaká je situace začínajících kapel a podobně. Já jim povětšinou kontruji, že je to jako všude. Spousta lidí, co s námi hrají na různých místech v republice má tendenci si stěžovat a kafrat. Já jim na to odpovídám, že kromě talentu to chce ještě taky velkou porci píle a poctivé práce. Jinak to v tak velké konkurenci ani nejde.

Ondřej Soldán trio v kavárně Dadap
Ondřej Soldán trio v kavárně Dadap

O půlnoci házíme Ondru na Florenc. Musí zpátky do Brna a odfachat si svoje v práci. Druhý den máme sraz přímo v hudební kavárně Dadap. Mezitím máme bizarní zážitek z Albertu, kde nám čerstvá prodavačka od rány namarkovala třikrát půlku chleba, což by v jejím pojetí mohlo zadělat na krásné divadelní drama plné neotřelých hlášek.

V Dadapu je komornější atmosféra pražské kavárny. K podivu všech se na nás přichází podívat lidi, které jsme neviděli tak dlouho, že už to skoro ani není pravda.

Spolužačku Jitku z gymplu na první pohled ani nepoznávám. Antonína jsem neviděl ještě od dob Sociálního Případu a svéráz Tomáš rozčísne vody a naplní nás optimismem. Jsem z toho lehce naměkko a situaci s Tomem léčím panákem Becherovky. Highlander Tom je prostě závan domova, který jsme v Praze tolik potřebovali. Tome moc dík, ani nevíš, jakou vzpruhu jsi nám dal.

Café Etage
Café Etage

Následující den se loučíme s Markétou, necháváme Prahu za zády a letíme do Jihlavy, kde máme večer nabírat pracujícího Ondřeje. Cesta po dálnici utíká jako voda a jediný problém je, že na vodu naše auto nejezdí. Modlíme se, aby benzín vydržel a nemuseli jsme tlačit. Nakonec to vyjde. V Jihlavě zmapujeme terén a zakempíme v Café Etage. Moc fajn podnik s atmosférou a super hudbou. Celou dobu můj pohled osciluje mezi studentkami na protější straně kavárny a mezi tímto obrazem.

Hodiny se celkem vlečou, ale nakonec nabíráme Ondru a jedeme s ním směrem do Havlíčkova Brodu. Sice je bistro na náměstí zavřené, ale klub Čarodějka, kde máme hrát je již otevřený.

Za barem je Lenka a s veselým úsměvem nás vítá. Čau kluci, zatím tu nikdo není, ale věci si tu klidně nechejte.
Vybalujeme. Zjišťujeme, že místo tria kytara – baska – bicí bude dnes večer trio kytara – baska – cajon. Všechno si pomalu chystáme a čekáme na lidi.

Ondřej Soldán trio v Havlíčkově Brodu
Ondřej Soldán trio v Havlíčkově Brodu

Někdy je však čekání na lidi jako Čekání na Godota. Jen těsně v Havlíčkově Brodu nehrajeme přesilovku. Je to 4+pes:3. Dáváme tedy hodně uvolněný a intimní set. Kluci si v průběhu zajdou na záchod, takže hraji chvilku sám. Pak si taky vymění nástroje. V pohodě si odehrajeme své a pak jdeme za Lenkou a jejím bráchou na bar rozebírat otázky, na které je snad jediná možná odpověď 42.

Balíme a kolem jedné přijíždíme na další štaci. V Chotěboři spíme u Majkla, který provozuje Velký Voči, což je místo, kde budeme následující den hrát. Uleháme do postelí a spíme.

Ráno jdeme s Martinem objevovat krásy Chotěboře. Hlavně jdeme najít nějaké místo, kde nám udělají dobrý kafe. Přesně takový flek nacházíme v Panském domě. V tom se taky pořádají koncerty a stejně jako v Bruntále zjišťujeme, že zde bude brzo hrát matador Jaroslav Hutka. Děláme si z toho trochu srandu, ale kavárna nás očaruje. Stylovku kazí jen Rádio Blaník. Kafe je však dokonalé a Martin se zamilovává do Chotěboře.

Na náměstí řešíme kytku pro Martinovu holku Kamilu. Má narozeniny. Napsal bych sem kolikáté, ale je starší než vynález čísel, takže se to špatně počítá. Ne, není. Je super, jen si z ní čas od času utahujeme, protože salátům jako jsme my ani nic jiného nezbývá. Jednu vodku na mě pro Kamilu.

Ondřej Soldán trio - Velký Voči, Chotěboř
Ondřej Soldán trio – Velký Voči, Chotěboř

Když se blíží večer a celé trio je zase pohromadě, tak bereme cajky a vypravujeme se k Velkým Vočím. Všude kolem je tak milionkrát víc lidí, než jsme za celý den v Chotěboři potkali. Naproti Velkým Vočím je totiž piškotéka (rozuměj diskotéka pro cílovou skupinu 15-18 let). Všude se válí opilí a malomocní puberťáci. Mísí se ve mně soucit a pochopení s radostí, že svět je pořád stejný, jako když nám bylo patnáct.

Přicházíme do Velkých Vočí a zjišťujeme, že je tam taky totálně narváno. Jediné volné místo je na pódiu. Klika, že zrovna dnes hrajeme a máme se kam odklidit. Pivka s Radegast 12° jsou na stole vcukuletu. Koukáme po lidech a vše vypadá víc než dobře. Tak se do toho po desáté dáváme. Je to dobrý. V tomhle jsou lidi stejní po celé republice. Desátý koncert za jedenáct dní máme za sebou a afterpárty končí dle Martinových slov v sedm ráno. To už ale Ondra a Ondra dávno spí ve svých brněnských bytech.

Velké finále, které bude následovat popíšu, hned jak ho odehrajeme. Teď se na nás můžete těšit tady:
26.10. Olomouc
27.10. Brno
29.10. Tišnov