Hnutí Fluxus. Žánrová rozmanitost intermédií.

Hnutí Fluxus. Žánrová rozmanitost intermédií.
Esej do kurzu AV seminář: Umění nových médií I (IM047)

Autor: Ondřej Soldán
3. ledna 2012

Fluxus

Slovo Fluxus je odvozeno z latinského „flux“ neboli „plynutí“ či „rozplynutí“. Tímto slovem je od druhé poloviny dvacátého století označováno mezinárodní hnutí, jež je hnutím umělců, skladatelů, designerů a vizionářů, kteří jsou rozeseti napříč mediálními formami a mediálním spektrem.[1] Slovem „Fluxus“ se také někdy spojuje právě myšlenkový tok a samotná idea obsažená v manifestu stejnojmenného hnutí.

Počátky tohoto hnutí můžou někteří nacházet již v idejích, které nesou díla Johna Cage, Marcela Duchampa či raných happeningů Yoko Ono. Nicméně samotný „Fluxus Manifesto“ sepsal roku 1963 George Maciunas.[2] A již na těchto ne zcela přehledných začátcích je vidět intermedialita prostupující celým Flexus hnutím.

Samotný „Fluxus Manifesto“ vyzívá k odpoutání se od povrchního institucionalizování. Také nabádá k očištění umění od umění mrtvého nebo nejrůznějších imitací umění. Na druhou stranu se v manifestu objevuje doporučení, co podporovat či k čemu směřovat. V tomto bodě doporučuje podporovat novost. Nové trendy a revoluce v umění. Podporovat umění živé a také podporovat mimo uměleckost. Ve smyslu vzdělání i ne zcela umění znalé masy, resp. naslouchat i hlasům z této oblasti, neboť i toto jsou lidé, pro které se umění tvoří. Ve třetí stati samotného manifestu jsme vyzíváni jakožto společnost. Apeluje se zde na sjednocení elit (kulturních, sociálních a politických) a dále se pak apeluje na jejich konání.[3] Druhý manifest hnutí Fluxus přinesl Joseph Beuys v roce 1970. Ten je opisem manifestu původního jen namísto před „poevropšťováním“ varuje v prvním bodě před „amerikanizací“ světa.[4]

Manifest jako takový dává umělcům jisté hranice. Můžou se přiklonit k manifestu nebo nemusejí. Rozhodně však i ony hranice zůstávají dosti liberální a svobodné, takže vhodně pro interakci různých forem, nejen uměleckých, ale třeba i sociálních. Dalo by se tedy vydedukovat, že intermedialita a propojování více sfér je v manifestu obsaženo. A byť nikterak naléhavě, spousty zajímavých individuí tento manifest oslovil a konají či tvoří dle jeho bodů.

Nejznámějšími umělci, kteří nesou nebo nesli s sebou ideu hnutí Fluxus, jsou John Cage, Yoko Ono, Nam June Paik či Joseph Beuys. Neznámějším zástupcem hnutí Fluxus z naší republiky je bývalý ředitel Národní galerie Milan Knižák. Dále si je detailněji popíšu, protože si myslím, že to dopomůže utvořit si lepší obraz o intermedialitě, která je uvnitř hnutí Fluxus zjevná.

Závěrem ještě jedna citace od Dicka Higginse, jenž je také součástí hnutí Fluxus. Pro představu, jak Fluxus prožívají někteří z jeho zástupců, předkládám právě Higginsův názor, coby pěknou a hodnotnou ukázkou. On jej popisuje například takto:

Fluxus means change among other things. The Fluxus of 1992 is not the Fluxus of 1962 and if it pretends to be – then it is fake. The real Fluxus moves out from its old center into many directions, and the paths are not easy to recognize without lining up new pieces, middle pieces and old pieces together.“[5]

John Cage

Jak jsem již dříve napsal, jeden z kořenů hnutí Fluxus můžeme nacházet právě v dílech Johna Cage. Stěžejní skladba nejen pro Cage, ale i pro celé dějiny umění a toho hudebního zvlášť je jistojistě skladba „4:33“. Tato skladba se vyznačuje tím, že se během ní nezahraje ani jeden tón. Už samotný tento fakt může být šokující nebo přinejmenším zvláštní. Nicméně to k čemu to vedlo je zajímavé. Hlavně z hlediska pohledu na hudbu a umění vůbec. Třebaže interpretace daného díla závisí ve velké míře na recipientovi a na tom, jak si právě ono dílo sám pro sebe vykládá. Skladba „4:33“ se také stala legendární pro svůj postoj ke vztahu mezi zvukem a tichem. To je také to, co Johna Cage velmi zajímalo a inspirovalo. Zbývá dodat, že samotná skladba má v rodném listu napsán rok 1952.[6]

Pokud jde o intermedialitu, sám Cage byl mimo hudebního skladatele také výtvarně činný a nadšený houbař. Všechny tyto záliby a sféry jeho duše se promítali a leckdy i kombinovali v jeho dílech.[7] Tím vším přesáhl mnoho z toho, co bylo před ním, a inspiroval a inspiruje tím mnoho umělců do dnes.

 Yoko Ono

Yoko Ono je další z významných zástupců proudu Fluxus. V povědomí většinové populace (pokud vůbec) je zapsána spíše jakožto žena jednoho ze členů legendární kapely The Beatles, avšak již než se tak stalo, byla známou umělkyní a ve svém uměleckém díle pokračuje až do současnosti.

Už na samotné Yoko Ono je vidět ona intermedialita a propojování různých forem, které od sebe nelze zřetelně oddělit. Také proto, že samotná umělkyně není jen výtvarnicí, hudební skladatelkou nebo zpěvačkou, ale také performerkou a často se stává velice podstatnou částí svých performací. Krom hnutí Fluxus je také známa jako avantgardní umělec. V současné době pracuje na projektu s avantgardně-rockovým duem Thurston Moore a Kim Gordon ze skupiny Sonic Youth.

Nam June Paik

Nam June Paik je bezesporu jednou z nejvýznamnějších postav hnutí Fluxus. Jeho dílo má těžiště umístěné v oblasti televize. Nam June Paik je také jednou ze základních postav dějin videoartu. V mém povědomí je zapsán jako autor mnoha děl, která jsou komponována z televizí. Když slyším jeho jméno, vybaví se mi Amerika vytvořená z televizorů nebo robot z televizorů. Nicméně nezůstal jen u televizorů, v pozdější době se věnoval kromě přednášení a psaní také umění, které obsahovalo laserovou technologii.[8] Kromě všeho zmíněného byl také performerem a některá jeho díla byla vytvořena jako díla intermediální. Paik, jako jiní členové hnutí Fluxus, pracoval ve svých dílech s entitou času. Sám považoval televizi za nevhodnou pro šíření myšlenek, neboť tvrdil, že onen silný informační proud povede spíše než ke vzdělávání k televizní zábavě, což potvrzuje následující citace.

„The building of new ELECTRONIC SUPER HIGHWAYS will become an even huger enterprise. Assuming we connect New York with Los Angeles by means of an electronic telecommunication network that operates in strong transmission ranges, as well as with continental satellites, wave guides, bundled coaxial cable, and later also via laser beam fiber optics: the expenditure would be about the same as for a Moon landing, except that the benefits in term of by-products would be greater.“[9]

V tomto pojetí televize a televizní kultury obecně vidím zřejmou podobnost s myšlenkami Neila Postmana, které uvádí ve své knize „Amusing Ourselves to Death“ (1985).[10]

Joseph Beuys

Byl německým konceptuálním umělcem druhé poloviny dvacátého století. Měl sklony k přírodě a nesl si v sobě válečné drama. To zřejmě vedlo k postojům, které vyzařovaly ideu toho, že se každý člověk může stát umělcem. Jeho konceptuální tvorba v sobě také nesla prvky šoku, které působili intuitivně na recipienta.[11]

Jako všechny ikony Fluxusu i Beuys nebyl jen umělcem jednoho zaměření. Kromě konceptuálního umění se zaobíral i performance a také se angažoval politicky, což je víceméně ukotveno i ve třetím bodu Fluxusovského manifestu. Opět všechny tyto prvky kombinoval ve svých dílech do té míry, že některé z nich můžeme považovat za intermediální díla. Aby toho nebylo málo, tak „aktualizoval“ Fluxusovský manifest, kde místo před poevropštěním světa varuje před amerikanizací. To mi z mého úhlu pohledu připadá, alespoň pro dnešní svět, trefnější.

Milan Knižák

I naše malá země má v řadách Fluxusu své zástupce. Jedním z nejvýraznějších a naším nejznámějším je Milan Knižák.[12] Jako u všech již zmíněných zahraničních umělců i Milan Knižák má rozsáhlé pole působnosti. Od obrazů a soch přes architekturu a design až po hudbu či módu.[13] Známé jsou například jeho díla z cyklu „Destruovaná hudba“, kde Knižák rozlámal a poté znovu poskládal, nikoliv však shodně, gramofonové desky.[14] Což je další z krásných příkladů intermediálního umění.

Intermedialita a žánrová rozmanitost

Příkladem uvedených umělců a skromných informací o nich jsem se snažil poukázat na intermediální vlastnosti jejich děl. Už samotný fakt, že všichni z uvedených se nevěnují pouze jednomu směru umění, ale praktikují jich více, dává prostor pro intermedialitu jako takovou. Žánrová rozmanitost totiž jistě k intermedialitě svádí. Proto jsou díla, která spadají pod hlavičku proudu Fluxus tak často intermediálními.

Závěrem

Žánrová rozmanitost a hnutí Fluxus k sobě patří jako zmrzlina k létu. Osnovy a hranice, které manifest Fluxus umělcům nastavuje, jsou v tomto ohledu ideální, protože nenastavují žádné ostré linie. To vidím jako velmi dobré výchozí prostředí pro míchání uměleckých forem a žánrů, což vede k živné půdě pro intermedialitu. Z druhého úhlu pohledu můžeme na celou věc nahlížet tak, že umělci, kteří tvořili či tvoří intermediální umělecká díla, představují zároveň ideovou rovinu hnutí Fluxus, jenž je vůči žánrové rozmanitosti a intermedialitě tak přívětivá.

 

Zdroje:

WIKIPEDIA. Fluxus [online]. 2013 [cit. 2013-1-3]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Fluxus>.

ART/NOT ART. Archives: George Maciunas, Manifesto [online]. 2013 [cit. 2013-1-3]. Dostupné z WWW: <http://www.artnotart.com/fluxus/gmaciunas-manifesto.html>.

ART/NOT ART. Joseph Beuys, Manifest [online]. 2013 [cit. 2013-1-3]. Dostupné z WWW: <http://www.artnotart.com/fluxus/jbeuys-manifesto.html>.

FLUXUS PORTAL. Hlavní strana [online]. 2013 [cit. 2013-1-3]. Dostupný z WWW: <http://www.fluxus.org/>.

WIKIPEDIA. John Cage [online]. 2013 [cit. 2013-1-3]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/John_Cage>.

JOHN CAGE OFFICIAL PAGE. An Autobiographical Statement [online]. 2013 [cit. 2013-1-3]. Dostupný z WWW: <http://www.johncage.org/autobiographical_statement.html>.

HANHARDT, John. Nam June Paik Studios [online]. 2012 [cit. 2013-1-4]]. Essay. Dostupné z WWW: <http://www.paikstudios.com/essay.html>.

PAIK, Nam June. Medien Kunst Nets.de [online]. Media Planning for the Postindustrial Society – The 21st Century is now only 26 away. 1974 [cit. 2013-1-4]. Dostupný z WWW: <http://www.medienkunstnetz.de/source-text/33/>.

THE NEIL POSTMAN INFORMATION PAGE. Bibliography [online]. 2012 [cit. 2013-1-4]. Dostupné z WWW: <http://neilpostman.org/#bibliography>.

GLENN, Martina. Artmuseum.cz [online]. Joseph Beuys. 2008 [cit. 2013-1-4]. Dostupné z WWW: <http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=156>.

KNIŽÁK, Milan. Milan Knižák [online]. 2013 [cit. 2013-1-4]. Dostupný z WWW: <http://www.milanknizak.com/>.

KNIŽÁK, Milan. Hudba [online]. Destruovaná hudba. 2013 [cit. 2013-1-4]. Dostupný z WWW: <http://www.milanknizak.com/>.

[1] WIKIPEDIA. Fluxus [online]. 2013. Dostupné z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Fluxus>.

[2] Tamtéž.

[3] ART/NOT ART. Archives: George Maciunas, Manifesto [online]. 2013. Dostupné z WWW: <http://www.artnotart.com/fluxus/gmaciunas-manifesto.html>.

[4] ART/NOT ART. Joseph Beuys, Manifest [online]. 2013. Dostupné z WWW: <http://www.artnotart.com/fluxus/jbeuys-manifesto.html>.

[5] FLUXUS PORTAL. Hlavní strana [online]. 2013. Dostupný z WWW: <http://www.fluxus.org/>.

[6] WIKIPEDIA. John Cage [online]. 2013. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/John_Cage>.

[7] JOHN CAGE. Autobiographical Statement [online]. 2013. Dostupný z WWW: <http://www.johncage.org/autobiographical_statement.html>.

[8] HANHARDT, John. Nam June Paik Studios [online]. 2012. Essay. Dostupné z WWW: <http://www.paikstudios.com/essay.html>.

[9] PAIK, Nam June. Medien Kunst Nets.de [online]. Media Planning for the Postindustrial Society – The 21st Century is now only 26 away. 1974. Dostupný z WWW: <http://www.medienkunstnetz.de/source-text/33/>.

[10] THE NEIL POSTMAN INFORMATION PAGE. Bibliography [online]. 2012. Dostupné z WWW: <http://neilpostman.org/#bibliography>.

[11] GLENN, Martina. Artmuseum.cz [online]. Joseph Beuys. 2008. Dostupné z WWW: <http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=156>.

[12] WIKIPEDIA. Fluxus [online]. Fluxus artists. 2013. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Fluxus>.

[13] KNIŽÁK, Milan. Milan Knižák [online]. 2013. Dostupný z WWW: <http://www.milanknizak.com/>.

[14] KNIŽÁK, Milan. Hudba [online]. Destruovaná hudba. 2013. Dostupný z WWW: <http://www.milanknizak.com/>.