Od umělecké avantgardy k počítačovým aplikacím

Rešerše z textů:

GREENBERG, Clement: Avant-garde and Kitsch.
MANOVICH, Lev: Avant Garde as Software.
LANDOW, Georgie P.: Hypertext as Collage-Writing.

Autor: Ondřej Soldán
6. prosince 2012

 

GREENBERG, Clement: Avant-garde and Kitsch.

Stejná kultura a společnost dokáže vytvářet různorodá umělecká díla. Odpovědi proč tomu tak je, je vhodné hledat v širších souvislostech a nikoliv pouze v samotné estetice díla. Východiskem z doby, kdy padají ideály a hodnotové žebříčky, přičemž je pro umělce stále obtížnější upozornit, může být avantgardní kultura. V kontextu historie toto Greenberg píše v roce 1939. Avantgarada zaujímá zvláštní postavení, kdy těží z revolucionářské i buržoasní oblasti a přitom se jakoby nacházela mimo ně. To může být také důvodem k uchýlení se k vysokým abstrakcím. A také směr tzv. „umění pro umění“.

„Avantgardní kultura je kulturou imitace imitace – je to fakt sám o sobě – nevyzývá ani k souhlasu ani k odmítání.“[1]

Kultura tvořena za velké podpory a pro vysokou vrstvu. Mecenášství atd… V avantgardě je postoj naoko odmítavý a vzniká zde paradox.

S nástupem avantgardy se začíná objevovat i druh „umění“ označován jako „kýč“. Mimo to dalším podhoubím, které nejspíš dalo impuls k vytvoření kýče je průmyslová revoluce a s ní i vytvoření nové společenské vrstvy. Kýč jako takový je ve své podstatě hotový, srozumitelný, líbivý a prodejný artefakt napodobující umění. Díky velkým ziskům zlákal kýč nejednoho umělce, což je však rozhodně utrpěnou ztrátou na poli opravdové kultury. Greenberg obhajuje rčení, že ani nedostupnost kvalitního umění pro nezámožné neospravedlňuje kýč. Avšak hodnoty a nejen ty kulturní jsou proměnlivé. Svým způsobem se dá říci, že pro kulturně zaostalejší kýč simuluje to, co pro kulturně rozvinutější jedince opravdové umění.Ve středověku problematika umění vyřešena vztahem, kdy byl mecenáš (zadání, peníze) na jedné straně a na druhé straně umělec, coby zhotovitel artefaktu.

Máme tedy dva světy na každé straně. Světy dvou diametrálně rozdílných hodnot. Vysoká kultura versus nízká či kýč a řekněme spodina versus smetánka společnosti. A i když se spodině nebo lépe řečeno, těm chudším bude podsouvat vysoká kultura jako ta dobrá, tak ji pravděpodobně nepřijmou. Tento fakt zdůvodňuje Greenberg tím, že zkrátka tito lidé nemají vhodné podmínky pro oceňování tohoto typu umění. To souvisí s jakýmsi kázáním kultury z pozice státu. Pro totalitní režimy je avantgarda nezajímavá, masy ji nerozumějí a je sama pro sebe.

MANOVICH, Lev: Avant Garde as Software

„Novota“ není příznakem dvaceti ani padesáti let. Pojmy a tituly, které slovem „nový“ jen hýří, se objevují od počátku dvacátého století. Rusko a Německo jsou ve dvacátých letech dvacátého století nejradikálnější kolébkou avantgardy. Období okolo roku 1920 je také důležité z hlediska revolucí v oblasti technologií a umění. Vývoj počítače od kalkulačky k přístroji díky, kterému se připojujeme k Internetu a děláme spoustu dalších věcí. Mimoto také komunikaci zprostředkovanou právě počítačem. „Počítač vytváří nový druh média, které v sobě kloubí veřejnou a soukromou šiřitelnou informací.“[2]

Moderní média definují tři body:

  • specializovaný autor
  • masová reprodukovatelnost
  • šíření masovými médii

Avantgarda jako software

Společné prvky vedou k tomu, že se avantgarda může jevit jako typ určitého softwaru pro počítač. Dále Manovich popisuje, jak avantgarda ovlivnila právě software a interface, a to ve čtyřech bodech:

  • Vizuální atomismus / diskrétní ontologie
  • Montáž / okna
  • Nová typografie / GUI
  • Nové vizualizace

Postmodernismus a Photoshop

Avantgardní smýšlení se do prostoru počítače plně promítá až v devadesátých letech dvacátého století. Nicméně promítnutí avantgardy do počítačů je nezpochybnitelné. Neproběhlo však tak, že by prvky avantgardy byly převzaty nedotčené, naopak byly modifikovány do prostředí počítačů. I Lev Manovich, stejně jako Greenberg, vidí paradox ve vztahu mezi avantgardou a ekonomickými směry, a sice socialismem a kapitalismem.

Nová avantgarda

Je víceméně to, co se z avantgardy dostalo do prostředí nových médií. Ovšem Manovich opět opakuje, že tímto vývojem došlo k modifikacím:

  • Stará avantgardní média přichází s novými formami a cestami jak zobrazovat svět. Ty nová hledají způsob jak ovlivňovat informace pomocí (databází, simulací, vizualizací…)
  • „Nová média jsou meta-media, které využívají stará média jako jejich primární materiál.“[3]

Doba a okolo roku 1960, vytváří se meta-mediální společnost. Postmoderna dle Manoviche po roce 1980. Devadesátá léta dvacátého století pak obdobím počítačů a internetu. Počítač coby decentralizované médium oproti například kinu. Prvky, které definují novou avantgardu, jsou:

  • Přístupnost k médiím
  • Možnost analyzovat je
  • Generování a manipulovatelnost

„Nové“ přeneseno z roku 1920 do roku 1990 s jistými úpravami.

LANDOW, Georgie P.: Hypertext as Collage-Writing.

I samotné slovo „koláž“ v sobě zahrnuje odkazy na spousty významů jako hypertext, který odkazuje na další. Hypertext a koláž mají některé společné znaky. Hypertext jako statě textů navzájem provázaných elektronickými linky. Hypertextovost klade důraz na velký prostor. Hypertext taky usnadňuje možnosti multiautorství a tříští hierarchii.

„Psaní hypertextu sdílí mnoho klíčových charakteristik s pracemi od Picassa, Braqua a dalších kubistů. Obě práce pracují s významy následujících: juxtapozice, uchopení, kompletace, slučování, smívání limitů, přechodů a hranic a smívání odlišností mezi obsahem a obalem.“[4]

Hypertextová literatura a navržení designu webu spolu souvisí. I hypertext v oblasti operačních systémů a vůbec v prostředí nových médií. „Hypertext a hypermedia existovali vždy spíše jakožto virtuální, nežli fyzické, texty.“[5]

V pojetí Landowa je hypertext by se dal přirovnat k textové koláži, nicméně ne zcela a bez okolků. Spíše přeneseně ze světa materiálního do světa virtuálního.

         

Zdroje:

GREENBERG, Clement: Avant-guard and kitch. Partisan Review 6:5 (1939), s. 34 – 49.
Dostupné on-line: http://www.sharecom.ca/greenberg/kitsch.html

MANOVICH, Lev: Avant Garde as Software. Lev Manovich Official Website. 1999. Dostupné on-line: www.manovich.net/DOCS/avantgarde_as_software.doc

LANDOW, Georgie P.: Hypertext as Collage-Writing. The Digital Dialectic. New Essays on New Media. Peter Lunenfeld (ed.). Cambridge – London: MIT Press, s. 150 – 170.

 

[1] GREENBERG, Clement: Avant-gard and Kitsch. Partisan Review 6:5 (1939), s 38.
Dostupné on-line: http://www.sharecom.ca/greenberg/kitsch.html 

[2] MANOVICH, Lev: Avant Garde as Software. Lev Manovich Official Website. 1999. s 3.
Dostupné on-line: www.manovich.net/DOCS/avantgarde_as_software.doc

[3] MANOVICH, Lev. : Avant Garde as Software. Lev Manovich Official Website. 1999. s 10.
Dostupné on-line: www.manovich.net/DOCS/avantgarde_as_software.doc

[4] LANDOW, Georgie P.: Hypertext as Collage-Writing. The Digital Dialectic. New Essays on New Media. Peter Lunenfeld (ed.). Cambridge – London: MIT Press, s 157-158.

[5] LANDOW, Georgie P.: Hypertext as Collage-Writing. The Digital Dialectic. New Essays on New Media. Peter Lunenfeld (ed.). Cambridge – London: MIT Press, s 166.