Za pivo a párek

První školní den roku 2007 je v nádražce na Zastávce u Brna veselo. Patnáctiletí pásci, kteří se sotva potkali, připíjí na budoucí kapelu. V hlavách holky, punk rock a to, že odteď to bude velký.

Do roka a do dne přichází radikální zásah. Rozhodnutí, že buďto budeme hrát naši tvorbu nebo nemá cenu pokračovat. Odpich, start, všechno se rodí.

HLEDÁ SE DEMO (2008)

Maniodeprese za mě občas píší písně už od adolescence.

PŘÍBĚHY Z KŘÍDY
A vždyť ty už to znáš.
Maluješ příběhy bílou křídou
a pro sebe se ptáš.
Jestli pak někdy k tobě příjdou.

Příběhy nekonečný,
ve kterých je spousta dobrých lidí.
Příběhy jedný slečny,
nikdo je nezná, nikdo nevidí.

No tak se neboj stejně to jednou skončí.
Křída se smaže a zbyde jen peklo v loužích.
No tak se neboj, já to taky znám.
Maniodepresivní stavy občas mám.

A vždyť ty už to znáš.
Jsme pořád stejní a přitom jiní.
Proč si to nepřiznáš,
že Každý sám sebe jinak vidí.

Tak kresli příběhy dál.
A možná jednou se všechno změní.
Křídu do ruky sis dal.
Najednou z křídy se skutečnost mění.

Listopad 2007 - Pavel Dolníček (bicí) a Michal Pečar (basákův brácha) si užívají nikotinový rauš.
Listopad 2007 – Pavel Dolníček (bicí) a Michal Pečar (basákův brácha) si užívají nikotinový rauš před zkušebnou.

Bydlel jsem na jedné z nejdelších ulic v Neslovicích. V zimních měsících, zejména k večeru, se ulice halila do smogu. Pod nohami chroustal sníh a občas mráz zhasl lampu.

NECHTĚNÉ UDÁLOSTI
Prázdnou ulicí procházíš každý den a
stínu běsnících ptáš se kudy ven.
Poslední lampa zhasla jako naděje
a po prázdný ulici vůbec nic nejede.
A nic se neděje.

Možná že je všechno tak nějak daný,
třeba jako tvůj rohlík na snídani.
Žádný věci se nedějou jenom tak.
Na co je kamínek, když nemáš prak.
Ze slunka sněhulák

Tak řekni proč svět se točí jak kolotoč a
nelze zastavit koloběh událostí nechtěných.
A proč se ptáš zrovna mě, vždyť už to znáš já jsem na dně.
I když se ode dna odrážím.

Zaposloucháš se a přemýšlíš.
Jestli je někdo nad tebou, to nezjištíš.
Zbývá jenom doufat v pouhý iluze,
a nebo skákat v bruslích po duze.
Skvrny na medůze

Tak řekni proč svět se točí jak kolotoč a
nelze zastavit koloběh událostí nechtěných.
A proč se ptáš zrovna mě, vždyť už to znáš já jsem na dně.
I když se ode dna odrážím.

A proto skvrny na medúze a ze slunka sněhulák
A nic se nedělo a všechno bylo stejně naopak

Druhý koncert. 23.5.2008 Neslovice a školní tělocvična. Vstup stál 30 Kč a předkapelu nám dělala kapela Podfuck z Příbrami.
Druhý koncert. 23.5.2008 Neslovice a školní tělocvična. Vstup stál 30 Kč a předkapelu nám dělala kapela Podfuck z Příbrami.

Neodkladnost rozchodů střídá jemné chvění nových vztahů. Za to stojí bojovat.

ODVETA
Naposled nechat struny znít,
najít si cestu, kterou jít.
všechny temný kouty rozesvítit.

Je to ten pocit noci z hvězd,
zkoušíš mě znovu z cesty svést.
a já netuším.

Proč když je kolem tolik krás,
hledáš něco co bys zhas.
Všechny ty hvězdy nad tebou.

Ale už žádný zvěsti,
střepy ty nosí štěstí
a padají do kaluží.

Já chci křičet do světa,
tohle je má odveta.
Za to že hvězdy vyhasínají.
Osud jak ruská ruleta
vystřelil nás do světa.
Potichu proletíš tmou.

Slzy trable neřeší,
tak si je schovej do věží.
Tam si je najdu já.

Životy cílem nekončí.
Jen se mi dívej do očí,
řekni co tam vidíš.

Jaromír Drápal je zvukař, který s námi strávil jeden večer ve zkušebně. Tak vzniklo Hledá se Demo.
Jaromír Drápal je zvukař, který s námi strávil jeden večer ve zkušebně. Všechno se nahrávalo dohromady s mega přeslechy a vokály byly většinou falešný jak prsa Pamely Anderson.

Z pradědy si pamatuji, že nás posílal k Maixnerům pro Pedro žvejky a pivo. Taky vím, že byl za války nuceně nasazený a v Německu musel holit oficíry. Byl kadeřník, holič, vyvolávač duchů, dělal na dráze a řekl bych, že tímto výčet nekončí. Do konce života měl na dvorku kadibudku a nejpoetičtější byl v altánu s cigaretou a kávou.

R.I.P.
Jeho kmotra byla z Londýna
Mno prostě typická Britiš Blondýna.
Do Meka na burgr a nebo do kina
tak žije typická Ynglend rodina.

V šatičkách do školy a potom na fotbal
zapomeň na mámu sváču jsi ohlodal.
Co asi řeknou v neděli v kostele
až se tam nebožtík probere z postele.
Řeknou

Báj báj dědo, býval jsi vážně fajn.
Báj báj dědo, no byl jsi punku král.
Báj báj dědo, pak zajdem na mejdan
báj báj dědo, takhle by sis to přál.

Šaškárna skončila odešel Rest in peace.
A jeho dětem zbylo už jen green peace.
Velryby ubývaj na týhle planetě
a žlutej tenisák je na tvý raketě.

Doleť co nejdál a pozdrav UFOny
vzkaž tam všem na Marsu, že ho to nebolí.
Byl dobrej týpek, jo ten náš děda.
pro tyhle lidi škoda. A tak..

Báj, báj dědo.

Radek Dlouhý učil půlku naší kapely na základce ve Zbraslavi. Já u něj o pár let později maturoval ze zeměpisu, ale hlavně to je výtečný muzikant (Model Bazaar, Zastavárna Blues Band, Tranzan). Na téhle fotce křtí naše první demo.
Radek Dlouhý učil půlku naší kapely na základce ve Zbraslavi. Já u něj o pár let později maturoval ze zeměpisu, ale hlavně to je výtečný muzikant (Model Bazaar, Zastavárna Blues Band, Tranzan). Na téhle fotce křtí naše první demo.

Múza vám trhá srdce laškováním se sokem. Zamčete se na záchodě a napíšete první kapelní písničku.

GLUKÓZA
Jsem jako sněhová vločka na dně oceánu.
Jsem jako vítr tříštící se o skálu.
Jsem jako mesíční světlo, když svítí slunce.
Jsem jako glukóza v rostlinné buňce.

Jsem jako sluneční brýle, když všude je tma.
Jsem jako veliká špíná svlečená do naha.
Jsem jako ranní cígo co pocity změní.
Jsem jako Mozart, jenže v blbým znění.

Jsem, co jsem a je to tak, možná mi už ujel vlak.
Snad se světlo do mých snů teď vrátí.
Jsem, co jsem a je to tak, cejtím se jak starej vrak,
kterej je odstavenej a čaká až zrezaví.

Jsem jako zmrzačená kreatúra.
Jsem jako smutná černá můra.
Jsem jako oheň, který vyhasl však,
Jsem jako nebe, když přijde liják.

Jsem, co jsem a je to tak, možná mi už ujel vlak.
Snad se světlo do mých snů teď vrátí.
Jsem, co jsem a je to tak, cejtím se jak starej vrak,
kterej je odstavenej a čaká až zrezaví.

Jsem sociální individuum.
Nenech mě na suchu, podej mi rum.
Jsme sociální případ tak mi teď řekni,
jak dlouho mám čekat, čekat dál.

5.12. koncert v Přibyslavicích v hospodě Salajka. Tenkrát tam s námi hrál Vyjou Rock a potkali jsme tam Vrňu z kapely Fear, který nás potom vytáhl na koncert do Jilmového.
5.12. koncert v Přibyslavicích v hospodě Salajka. Tenkrát tam s námi hrál Vyjou Rock a potkali jsme tam Vrňu z kapely Fear, který nás potom vytáhl na koncert do Jilmového.

Váhaví střelci nezřídka litují. My šli po tem.

JEŠTĚ
Ještě neskončil den, ještě furt tady jsem a ty mizíš někam pryč.
Ještě kytky vadnou, i když rostou stranou život není nějákej kýč.
Ještě ve vodě sou ryby tak toleruj moje chyby a že jich je dost.
Ještě vzpomínáš co kdysi, nevíš kudy, kam a čí jsi a máš z toho zlost.
Chceš vrátit minulost.

Ještě včera jsi se smála i když jsi se ve tmě bála nevěděla jsi proč.
Ještě dneska slyším slova prosím zkus to se mnou znova a do propasti skoč.
Ještě pořád časy letí ať ty zimní nebo letní čas už nezastavíš.
Ještě stále je tu šance, že to všechno půjde hladce, to ty nepochopíš.

My míříme víš.
Míříme dál ať jsi bezďák nebo král.
Chceme ti říct, že můžeš víc než jenom sis dnes přál.
Nadechni se zatni ruce a poletíš vzhůru k výšinám.
Až tam budeš tak se zeptej proč jsi sám.

Natáčení eponymního dema. Na konci léta 2009 nahráváme v Blučině u Srndy.
Natáčení eponymního dema. Na konci léta 2009 nahráváme v Blučině u Srndy.

Reakce na popkulturní fenomény se nevyhnou žádné undergroundové kapele. Ani nám.
A Dr. House byl v té době na vrcholu.

ST. MICKEY HOUSE
Na citech už vůbec nezáleží.
Kdo má svobodu tak ten, někam běží.
Prachy jsou studený, neva rád bych je měl.
A pro vás všechny lidi have a nice day.

Astronaut, kosmonaut, laborant a nebo argonaut
Santa klaus, Mickey Mouse, děda mráz a taky Dr. House.
Všichni tihle týpkové baví nás hrozně a nebo ne.
A proto máme rádi svoje hrdiny lidové.

Stovku pod 5 vteřin tak to leda stěží.
Skočit si s padákem ze sto pražských věží.
A potom odbarvit se třeba na blond.
Tohle se vážně nedá říkal James Bond.

Jenže mi máme lidi co tohle zvládnou v klidu.
A k tomu všemu mají taky vazby k lidu.
Jejich jména zná každý malý děcko.
A tohle bude asi tak nějak všecko.

Martin Pečar a pijící Pavel Dolníček během křtu dema, který se uskutečnil 30.10.2009.
Martin Pečar a pijící Pavel Dolníček během křtu dema, který se uskutečnil 30.10.2009.

DEMO (2009)

Demo jsme nahrávali ve sklepním studiu pod radnicí v BlučiněU Srndy jsme kouřili okolo 40 cíg denně, spávali jsme u Soldánů a jezdili do studia busem. Občas, když ujel – pěško busem. 

Tyhle písničky jsem bral jako krátký film složený ze čtyř povídek. Promítal by se na plátno od šapitó a lidi by se na něj dívali ze sedla velbloudů.

Chtěl jsem dát obraznosti více dynamiky a zároveň demonstrovat, že my se přetvařovat nebudeme.
Tak proč se smát, když v srdci máš smutek. 

TY & JÁ
Jsme jako velbloudi, co kráčí po poušti.
Jsme jako milenci, co lásku opouští.
Jsem jako mnich a ty jsi jak bohém.
Žijeme životy, každý sám po svém.

Jsme jako klauni před prázdnou manéží.
Jsme jako andělé zbaveni otěží.
Jsem jenom hřích a ty jsi dobrý skutek.
Tak proč se smát, když v srdci máš smutek.

V cirkuse ty a já. Chvíle neznámá.
A kolem kulisy z lží a stínů.
V cirkuse ty a já. Něco začíná.
Jak bylo by to z blbýho filmu.

Jsme jen dva lidi, co touží po štěstí.
Jsme jako boxeři z jednoho předměstí.
Jsem jenom stín a ty jsi úsvit ranní.
Doufám ve splnění tisíce přání.

Jsme jako supi, hledáme mršiny.
Jsme jako motorkář bez svojí mašiny.
Jsem jako vozíčkář a ty jsi ten co utek.
Tak proč se smát, když v srdci máš smutek.

V cirkuse ty a já. Chvíle neznámá.
A kolem kulisy z lží a stínů.
V cirkuse ty a já. Něco začíná.
Jak bylo by to z blbýho filmu.

Tak proč se smát, když v srdci máš smutek.

Přípravy na koncert "Destroy the Chateau" v Rosicích. 18.12.2009 bylo plno.
Přípravy na koncert „Destroy the Chateau“ v Rosicích. 18.12.2009 bylo plno.

V naší rodině to stálo vždycky za starou belu. Vyplavený plavčík ztroskotané lodi se na pláži otočí na záda a uvidí azurové nebe.

ČERNÁ HVĚZDA
Jen modrý nebe a nic víc. Čáry od letadel, lety na měsíc.
Nevinnost ukrytá v tváři. Vyhaslá hvězda, co září a vůbec neví.
Jenom tuší, pro koho ji srdce buší. A než-li spadne do spárů múzy
a než-li poznááá.

Jen modrý nebe a nic víc. Čáry od letadel, lety na měsíc.
Čistota morálky vlastní. Citace z tisíce básní.
A milióny přirovnání o životě, milování.
A než-li spadne do spárů múzy a než-li pozná zase kus hrůzy.

Jsi moje černá hvězda, jsi moje drůhý já.
Jsi jako ranní rosa, čistá a prokřehlá.
Jsi moje černá duše, jsi moje rodina.
Jako maják v dálce, co zhasíná.

Jen modrý nebe a nic víc. Čáry od letadel, lety na měsíc.
Čistota morálky vlastní. Citace z tisíce básní.
A milióny přirovnání o životě, milování.
A než-li spadne do spárů múzy a než-li pozná zase kus hrůzy.

Jsi moje černá hvězda, jsi moje drůhý já.
Jsi jako ranní rosa, čistá a prokřehlá.
Jsi moje černá duše, jsi moje rodina.
Jako maják v dálce, co zhasíná.

Tohle byl jeden z posledních koncertů v brněnském kutlochu zvaném Muzak. O pár týdnů později, už byly dveře do klubu zazděné a dnes by při pohledu z ulice jen málokdo tipoval, že na tom rohu byl někdy klub.
Tohle byl jeden z posledních koncertů v brněnském kutlochu zvaném Muzak. O pár týdnů později, už byly dveře do klubu zazděné a dnes by při pohledu z ulice jen málokdo tipoval, že na tom rohu byl někdy klub.

I malý gympl v temných hvozdech havířské vesnice potřebuje hymnu mladých a neklidných.

JESSIE & JAMES
Nevím jak začít snad, že Zbyňa je bůh a Laďa je jeho prorok.
A pořád se to motá všechno takhle dokola.
Nejsem tam dlouho, chodím tam teprv druhej rok.
A i tak už vím, co to tam s člověkem udělá.

Hodiny prosezený v lavici, kde se snažíš neusnout
a potom na bagetu si zaběhnout
A potom s namoženou palicí a potom s namoženou palicí
a potom z namoženou palicí, poslouchat kecy nudící.

Vždyť je to triviální tyhle kecy,
kontraproduktivní je to přeci.
Musíme rozparcelizovat tyto problémy
Jessie a James teď problémy jsme my.

Nevím jak pokračovat snad, že 2+3 je prostě šest.
A na druhou stranu je to někdy zábava.
Souboje s alkoholem, kde jde jenom o vlastní čest.
A ranní nevolnosti jak na pláží Omaha.

A potom s namoženou palicí a potom s namoženou palicí
a potom z namoženou palicí poslouchat kecy nudící.

Vždyť je to triviální tyhle kecy,
kontraproduktivní je to přeci.
Musíme rozparcelizovat tyto problémy
Jessie a James teď problémy jsme my.

Tohle byl skautsko - punkový happening v pobočce SVČ Lužánky. O pár let později jsem v něm měl i pronajatou zkušebnu, ale tehdy jsme tam hráli s Lihovodem a Barbar punkem.
Tohle byl skautsko – punkový happening v pobočce SVČ Lužánky (Lávka). O pár let později jsem v něm měl i pronajatou zkušebnu, ale tehdy jsme tam hráli s Lihovodem a Barbar punkem.

Vášeň je to, co proměňuje z obětí vrahy a z nepřátel nám blízké.

PRO JŮLII
Půlnoční deprese a mě nic nechce se.
Dagmar Marie Julie Kadlová.
Z ticha se tají dech v pochmurných jarních dnech.
A mě se zdá, že tahle noc je nádherná.

Noc plná iluzí, co naděje vzbouzí.
Čekám na ráno to bude jinačí
Z nepřátel jsou drazí a z obětí vrazi
Stejně jak vítr se oni otáčí.

Padá na mě splín, přes slzy v očích nevidím.
Jestli jsi tím co já mám tak rád, nenávidím.
Vrhám jenom stín opředenej od pavučin.
Ukradnout srdce tvé to by byl největší můj zloočin.

Půlnoční deprese a mě nic nechce se.
Dagmar Marie Julie Kadlová.
Z ticha se tají dech v pochmurných jarních dnech.
A mě se zdá, že tahle noc je nádherná.

Padá na mě splín, přes slzy v očích nevidím.
Jestli jsi tím co já mám tak rád, nenávidím.
Vrhám jenom stín opředenej od pavučin.
Ukradnout srdce tvé to by byl největší můj zločin.

Tenkrát do Blanska na nás přijely dvě desítky kamarádů z Brna, Rosic a okolí. Pila se tequila a mám pocit, že někdo vyzval k tanci paní Dolníčkovou.
Tenkrát do Blanska na nás přijely dvě desítky kamarádů z Brna, Rosic a okolí. Pila se tequila a mám pocit, že někdo vyzval k tanci paní Dolníčkovou.

SKRYTÝ VÝZNAM (2010)

Poslední ročník gymplu. Všechno to vyeskalovalo a my měli hotové první dospělácké album. Skrytý význam je o tom všem, co jsme prožili během pár let na střední. Byl to přerod mezi dětstvím v ochozech, které byli sice leckdy tmavé, ale znali jsme je a naproti tomu jsme se potom rozlétli. Zajímavé je, že po vydání Skrytého významu jsme zahráli jen jeden koncert a to křest. Byl to křest a zároveň punková mše za našeho spolužáka, který nás za nevyjasněných okolností opustil pár dní před křtem.

Ikaros je o vystoupení ze starých kolejí. O pokusu letět ke slunci a v tajícím vosku si uvědomovat svoji sepjatost se zemí, ze které jsem vzešel.

IKAROS
Leželi na zemi sledovali oblohu.
Ona mu řekla: “Já takhle nemohu.”.
Už s tebou nemohu dále být.
Začnu svůj život znovu žít.

Zůstal tam ležet i s mraky.
O stejný věci přemýšlel taky.
Vždyť bytost schizofrenní.
Vyjímkou dávno není.

Bude to ikarův let či ikarův pád.
Nevím čeho mám se vlastně bát.
Bude to jenom nekonečná věčnost.

Tahleta sešlost je nekonečná věčnost. A ty to víš.
Tahleta sešlost je nekonečná věčnost. To nevrátíš.
Tahleta sešlost je nekonečná věčnost. A ty to víš.
Tahleta věčnost, věčnost, věčnost je nekonečná.

Nad hlavou cyklóna a v hlavě prázdno.
Někdy zataženo a jindy jasno.
Nejsme si souzeni. Nejsme ti praví.
Jen tanec v dešti to všechno spraví.

Bude to ikarův let či ikarův pád.
Nevím čeho mám se vlastně bát.
Bude to jenom nekonečná věčnost.

Tahleta sešlost je nekonečná věčnost. A ty to víš.
Tahleta sešlost je nekonečná věčnost. To nevrátíš.
Tahleta sešlost je nekonečná věčnost. A ty to víš.
Tahleta věčnost, věčnost, věčnost je nekonečná.

V Jihlavě jsme hráli s punk rockery z kapely HejTy! Ponorka byl klub vedle kterýho stál bordel. Točili Ježka a lidí bylo dost. Všechno dobré, až na hororovou cestu domů. V bourčce spadl Markovi Chalupovi před auto strom.
V Jihlavě jsme hráli s punk rockery z kapely HejTy! Ponorka byl klub vedle kterýho stál bordel. Točili Ježka a lidí bylo dost. Všechno dobré, až na hororovou cestu domů. V bourčce spadl Markovi Chalupovi před auto strom.

Dvacet let po sametové revoluci jsme chtěli dát najevo, že už víme, kdo jsme. Že se chápeme vesel a ujímáme kormidel.

DĚTI REVOLUCE
Tvý rty jsou slaný jako korbáček.
A já jsem jen cínový vojáček.
Který tě odveze na loďce z papíru.
Přes pole minový na Náměstí míru.

A tam se prochází Májový průvody.
Který tě vyženou z nudy do pohody.
Možná je cejtit ta ironie v hlase.
Asi jsem se narodil ve správným čase.

Jsme děti revoluce. Hlava, nohy, ruce.
A takhle rveme se my jako lvi.
Jsme děti sametový. Emo, hip-hop, kdo ví.
Ale Eva s Vaškem nás neosloví.

Tvý rty jsou slaný jako korbáček.
A já jsem jen cínový vojáček.
Který tě odveze na loďce z papíru.
Přes pole minový na Náměstí míru.

A tam se prochází Májový průvody.
Který tě vyženou z nudy do pohody.
Možná je cejtit ta ironie v hlase.
Asi jsem se narodil ve správným čase.

Jsme děti revoluce. Hlava, nohy, ruce.
A takhle rveme se my jako lvi.
Jsme děti sametový. Emo, hip-hop, kdo ví.
Ale Eva s Vaškem nás neosloví.

Tvůj nos je bílý jako heráček.
V kapse svíráš poslední dealeráček.
Trocha radosti přímo od kosti.
Hromada bolesti. Krčíš se v pelesti.
Revoluce, revoluce, revoluce.

Už je tady.

Jsme děti revoluce. Hlava, nohy, ruce.
A takhle rveme se my jako lvi.
Jsme děti sametový. Emo, hip-hop, kdo ví.
Ale Eva s Vaškem nás neosloví.

Na Skrytém významu jsme měli dokonce i hosta. Byl jím náš spolužák Honza Kořistka zvaný Góďa. Tenkrát už možná zakládal první punkovou kapelu a na trumpetu to taky sypal. Však se poslechněte písničku Melancholie a nebo Góďův aktuální hardcore projekt Ratpack.
Na Skrytém významu jsme měli dokonce i hosta. Byl jím náš spolužák Honza Kořistka zvaný Góďa. Tenkrát už možná zakládal první punkovou kapelu a na trumpetu to taky sypal. Však se poslechněte písničku Melancholie a nebo Góďův aktuální hardcore projekt Ratpack.

Pojmy jsou silné body v našem myšlenkovém vesmíru. Zaujalo mě, že většina lidí pojem heroin přisuzuje pouze stejnojmenné droze a dál už nejdou. Heroin je hrdinka nejen z křížovky. Je to femme fatale, je to síla, je to zkrátka Heroin.

HEROIN
Jsi moje hrdinka z křížovky. Má Heroin.
Jedinej originál v moři napodobenin.
Máš svoji hlavu, ale moje, moje tělo.
Zbavený smyslu k tobě uletělo.

Jako hollywoodská hvězda filmových scénářů.
Obličej otlačený na rubu polštářů.
Máš svoje úmysly a moje tělo.
Pokusy na lidech přežít by chtělo.

Neříkej nic. Jsem to já, kdo je tebou zcela omámen.
Jako výstřely od světlic. Jak kámen na kámen.
Nečekej víc, ale taky nechtěj míň.
Romantičtí básníci je jich plná síň.

Jsi moje hrdinka z křížovky. Má Heroin.
Voníš jak rozkvetlá louka plná kopretin.
Bílá jsi jako sníh a čistá jako nebe.
Kým bych teď asi byl, kdybych nepotkal tebe.

Neříkej nic. Jsem to já, kdo je tebou zcela omámen.
Jako výstřely od světlic. Jak kámen na kámen.
Nečekej víc, ale taky nechtěj míň.
Romantičtí básníci je jich plná síň.

V režii nahrávacího studia v Čejči. Z leva: Pavel Dolníček, Ondřej Soldán, Antonín Damborský a Michal Pečar.
V režii nahrávacího studia v Čejči. Z leva: Pavel Dolníček, Ondřej Soldán, Antonín Damborský a Michal Pečar.

Punková revolta vychytralých mániček, které se musí opřít do uhlazených, ale prázdných seladonů. A že jich kolem nás tenkrát bylo.

PLASTOVÝ HLAVY
Kolem mě choděj samý plastový hlavy.
A Barbie s Kenem se zase o nehtech baví.
Je lepší bílá a nebo růžová.
Z pohledu do zrcadla šampón se udělá.

Nemám nic proti hezkým lidem.
Jsou totiž lidi, co to zvládaj s klidem.
Co, ale fakt nemám rád. Je uprostřed metrosexuálu stát.
Co, ale fakt nemám rád. Je uprostřed metrosexuálu stát.
A jen je poslouchat.

Růžová, bílá. Vysněná víla a nebo gel. Na prdel.
Růžová, bílá. Vysněná víla a nebo gel, aby jsi vydržel.

Kolem mě choděj samý plastový hlavy.
A Barbie s Kenem se zase o nehtech baví.
Je lepší bílá a nebo růžová.
Z pohledu do zrcadla šampón se udělá.

Růžová, bílá. Vysněná víla a nebo gel. Na prdel.
Růžová, bílá. Vysněná víla a nebo gel, aby jsi vydržel.

Na youtube jde najít spousta videí z živého hraní i kapelního života.
Tohle video nastinuje prostředí a atmosféru, ve které vznikalo album Skrytý význam.

Láska se může skrývat i v banalitách, proto jdou sloky po lehké lince. Refrény mi vždycky přišly, že jsou jak kdyby je napsal Jožo Ráž. Vše, co jsme jako houba nasáli, se nám v průběhu času vracelo ve zkreslených ozvěnách.

OZVĚNOU
Pod peřinou je tma. Pod lampou svítí světlo.
Pod vrstvou pudru jsi svá. A uvnitř jako peklo.
Pod hladinou je tma. Pod nebem světy leží.
Pod make-upem jsi svá. A z tváří třpytky ti sněží.

A tak padáš do mých dlaní. Nehledáš zpět.
A až mě tvoje třpytky zasypou.
Odhodíš přetvářku. Já znám tě nazpaměť.
A budeš mou ozvěnou.

Pod oponou je tma. Pod mainstreamem underground.
Pod noční oblohou jsme dva. Ty jako Venuše a já kosmonaut
Pod peřinou je tma. Pod rukou čas nám běží.
Pod vrstvou pudru jsi svá. A z tváří třpytky ti sněží.

A tak padáš do mých dlaní. Nehledáš zpět.
A až mě tvoje třpytky zasypou.
Odhodíš přetvářku. Já znám tě nazpaměť.
A budeš mou ozvěnou.

Rozhodli jsme se, že k debutové desce to bude chtít nějaké promo fotky. V areálu Zbrojovky Brno nás fotily fotografky: Sabina Klimešová a Alžběta Vašinová. Jedna z těchto fotek se pak stala titulní fotkou alba.
Rozhodli jsme se, že k debutové desce to bude chtít nějaké promo fotky. V areálu Zbrojovky Brno nás fotily fotografky: Sabina Klimešová a Alžběta Vašinová. Jedna z těchto fotek se pak stala titulní fotkou alba.

Jsou múzy, se kterými to vyhrajete a stanou se nejdůležitějšími lidmi ve vašem životě. V takových případech můžou být i prohry malým sladkým vítězstvím. Ten malý vůz mi v mém vozovém parku však dodnes chybí.

PROHRANÁ SÁZKA
Prohrál jsem sázku o malej vůz. A tak bych děsně rád
našel aspoň kus. Tvé vášně, co vypili jsme ve višňový šťávě.
Pocity nezkrocených emocí a spousta dechu beroucích
okamžiků uvnitř krabičky cigaret.

A k tomu to ticho před bouří. Strašáci oči zamhouří.
Vždyť je babí léto a vůně slunce odchází.

A její kroky jsou stejný jak ty tvoje.
A i ona má klíček od pokoje.
Kam spolu vcházíme, když se nám stýská.

Prohrál jsem sázku o malej vůz. A teď mi zbylo jenom celý nebe.
Hledal jsem vášeň uvnitř múz. A teď mě z toho na rtech zebe.
Prožívám pocity nezkrocených emocí. Drogy, sex, rock’n’roll je mojí nemocí.
Prožívám dobrodružství i tam, kde není. Žiju jak Don Quijote v bláhovým snění.

A až tě potkám poznám tě po vůni. Za lakem na nehty jsem našel
višňový džus. Strašáci hlídají tisíce slz tůní.
Prohrál jsem sázku o malej vůz.

A její kroky jsou stejný jak ty tvoje.
A i ona má klíček od pokoje.
Kam spolu vcházíme, když se nám stýská.

A její oči jsou stejný jak ty tvoje. A i ona vlastní ten moment z chvil.
Který tak znáš a on zná tebe. I když si ho nikdy nespatřil.

Tyhle momenty po našem posledním koncertu nikdy nezapomenu. Blažená eufórie z vydání nové desky se mísila s tím, že už je vlastně po všem. Nakonec jsme si sedli na pódium, podepisovali a loučili se. Co si pamatuji, tak jsem si i lehce pobrečel.
Tyhle momenty po našem posledním koncertu nikdy nezapomenu. Blažená eufórie z vydání nové desky se mísila s tím, že už je vlastně po všem. Nakonec jsme si sedli na pódium, podepisovali a loučili se. Co si pamatuji, tak jsem si i lehce pobrečel.

Často jsme se potkávali s holkami z brněnské ŠUŘky. Aspirantky na to stát se známými a uznávanými malířkami. Některé se emotivně řezali do předloktí, jiné si to rozdávali s cizinci před odletem. Všechny nás trápilo, že děláme, co můžeme, ale pořád nás nikdo nezná. Měli jsme sami sebe a své vize.

NEZNÁMÍ AUTOŘI
A zbylo jen pár slov. Mezi řádky tuží napsaných.
Jen těch pár slov. V hlavě se přemítaj jako stránky.
Co nejsou popsaný a ani ilustrace tam není.
Autor je neznámý. Nejspíš padl v boji o tvou přízeň.

A zbylo jen pár slov. Mezi řádky tuží napsaných.
Jen těch pár slov. Co chtěl ti sdělit dřív než upadl v zapomnění.
A tvoje snění je cesta zahalená v mlze.
A je mi divný, že upřímnost zní tak drze.

Neznámí autoři neznámých děl
postávaj v davech anonymních těl.
Neznámí autoři neznámých děl.
Neznámí umělci neznámých jmen.
Každej má svůj život a svůj sen.
Neznámí umělci neznámých jmen.

A zbylo jen pár slov. Mezi řádky tuží napsaných.
Jen těch pár slov. Na papíře leží text a je rozmazaný.
A ani interpunkce v něm není. Nikdy se nesmí stát,
aby nám v závěru došli síly.

Neznámí autoři neznámých děl
postávaj v davech anonymních těl.
Neznámí autoři neznámých děl.
Neznámí umělci neznámých jmen.
Každej má svůj život a svůj sen.
Neznámí umělci neznámých jmen.

Po téměř tříleté odmlce jsme se opět sešli. Tentokrát u Pečarů v garáži. Nezávazně jsme si zavzpomínali a opatrně položili základy dnes již neexistující kapele Tonecat.
Po téměř tříleté odmlce jsme se opět sešli. Tentokrát u Pečarů v garáži. Nezávazně jsme si zavzpomínali a opatrně položili základy dnes již neexistující kapele Tonecat.

Děti samotářů, rozpadlé rodiny, cestování. Melancholický road trip při útěku z domů. Na konci naší cesty si lehneme do rudého prachu.

MELANCHOLIE
Melancholie tu je. Všechny nás obklopuje.
Má malý auto, ale se zahrádkou.
Za zpětným zrcátkem má fotku s matkou.

Jezdí a vozí s sebou spousty lidí.
Vozí je podle toho, co na nich vidí.
Každej máme na sobě modrý světýlka.
Někdo víc a někdo míň. Všech se to týká.

Smutno až veselo. Kyselo – sladce.
Náplně života doplníš hladce.
Na benzínce osudů. Já stavět nebudu.
Radši pojedu šalinou. Na horu Ururu.

Tam si lehnu do rudýho prachu.
Oddám se svýmu osobnímu krachu.
Za to, že jsem nikdy nebyl takovej jakej jsem chtěl být.
Byl jsem jen inventář jejich bytí.
Jediná špína za kterou se stydí.
Jen hnusná záplata na jejich hávu.

Sociální Případ byla kapela ze Zbraslavi u Brna. Aktivně působila v rozmezí let  2007 – 2010. Zanechala po sobě dva demo snímky a jedno debutové album. Pohrobky této kapely se později stala kapela Tonecat a Ondřej Soldán.

Členové kapely:
Ondřej Soldán – zpěv, kytara
Marek Chalupa – kytara
Martin Pečar – basová kytara
Pavel Dolníček – bicí

Zdroje:
Facebook kapely
Bandzone kapely
Scool! č. 9 
(od strany 21)
Rockmag rozhovor
Recenze na Skrytý význam
Scool! č. 31 
(strana 16)